První jízda dopadla špatně - pokus o trasu Praha - Kralupy skončil uvolněním nafukovací hadice a vypuštěním bočnice uprostřed ledové, březnové Vltavy:-) Opakování je matkou moudrosti a napodruhé jsem již trasu zdolal - za krásných sedm hodin (proud se tam v podstatě nevyskytuje). S jídlem roste chuť a další plavba se tak konala mezi Kralupy a Mělníkem - z Vraňan ale neregulovanou Vltavou, nikoli kanálem. Byl to místy slušný tobogán, ale loď vydržela a bylo opět třeba stanovit si vyšší cíle. Plavání mi nikdy příliš nešlo, zvolil jsem tedy řeku Ohři, protože je mělká:-) A tak, po nezbytné virtuální prohlídce a naplánování trasy na https://mapy.cz/ jsem sbalil člun do ruksaku, přidal stan, spacák a jídlo a vyrazil vlakem do Loun. Před sebou 52 říčních kilometrů do Bohušovic a spoustu očekávání.
V Lounech mě překvapil poměrně silný proud a hlavně - hned za železničním mostem také brutální mělčina, kde člun drhl každou chvíli o dno, v docela vysoké rychlosti. Později jsem se naučil nadlehčovat, rozkládat lépe váhu na mělčích místech a plavba se tím trochu zklidnila, ovšem i tak se občas nečekaně objevilo dno a pořádně mě nakoplo do ... :-) Jezy jsou samostatnou kapitolou - po celé délce trasy z Loun do Bohušovic jich je osm a docela špatně se přenáší. Proč? Protože nad nimi nejsou uzpůsobená místa pro výstup a pod nimi je zase problém najít vhodné místo k zahájení další plavby. Ne na všech, ale při vyšším stavu vody bych se k většině z nich raději příliš blízko nepouštěl. Ohře má po většině trasy vysoké a neschůdné břehy, ale jinak je jízda krásná a většinou i příjemně svižná.
Kde budu spát, jsem neřešil. Plán byl jet, dokud to půjde a potom se uvidí. Vidělo se po deseti hodinách plavby, kdy už mi praskaly puchýře na rukou a únava klepala na dveře. Objevil jsem příjemné, písčité místo pro výstup, v lese, na soutoku Malé Ohře. Ochotný rybář mi poradil, že po osmi stech metrech lesní cesty najdu příjemnou loučku s mysliveckou chatou a pumpou, kde by měla být pitná voda. Realita ale byla poněkud odlišná:-) Tráva vysoká asi metr a půl, plná klíšťat a pumpa vyschlá. Vyšlapal jsem tedy místo pro stan, postavil noční příbytek, složil do něj kajak (kvůli hlodavcům a kunám) a po dvou vychlazených pivech a večeři jsem zapadl do postele. Ráno jsem užasle zíral na vnější plášť stanu, obsypaný zrzavými slimáky. Bohužel už zřejmě přitahuji pouze šneky a tak doufám, že to byly alespoň samičky:-)
Sbalit promočený stan bylo dílem okamžiku a v sedm jsem už spouštěl naložený člun na řeku. Ranní průjezd lužním lesem byl nádherný, všude zněl zpěv ptáků, skřehotání žab a hladina se leskla, jak zrcadlo. Zbývaly dva jezy, ten první byl docela příjemný, s dobrým horním výstupem i vstupem dole do řeky. Druhý byl náročnější na vstup, ale už jsem si na to zvykl. Pod posledním jezem bylo ještě několik mělčích míst a potom už byla jízda klidná až do Brňan u Bohušovic, kde jsem vystoupil, sbalil kajak a šel na naplánovaný rychlík.
A nyní několik postřehů a údajů. Mapy.cz udávají dobu jízdy osmnáct a půl hodiny. První etapu jsem jel deset hodin a patnáct minut s tím, že jsem ztratil asi hodinu času nesprávným přenášením lodi na prvním jezu. Za ním byl totiž slepý kanál a potom neskutečně mizerný přístup do vody ze strmého břehu, hloubka a silný proud. První den byla délka trasy 38 km a doba jízdy deset a čtvrt hodiny. Druhý den pak patnáct kilometrů a tři a čtvrt hodiny. Celková doba tedy činila třináct a půl hodiny. Příště pojedu dřívějším vlakem, abych si cestu víc užil a nemusel spěchat. První jez je nutné (i dle mapy.cz) přenést vpravo! Druhý určitě vlevo, na křesínském sice píší vlevo, ale to nesmysl - půjdete půl kilometru obcí po silnici a na konci vás čeká naprosto zoufalý přístup k řece, prudká stráň, plná kopřiv a dole kameny a bahno. Takže vpravo:-) Poslední jez u Doksan se má dle mapy.cz přenášet vlevo, ale je to blbost - není kudy a cesta i vstup do vody vedou vpravo, je tam i docela jasná cedule "přenášení lodí zde". Pozor při vyšším stavu vody - vystupte na břeh dříve, bude tam silný proud a jez je vysoký odhadem pět metrů!
Oficiální stav vody v Lounech byl 173 cm a průtok 10,5 kubíku za sekundu. Subjektivně se domnívám, že pod tento stav vody už Ohře příliš průjezdná nebude. Určitě potřebujete kajak s plochým dnem, na řadě míst byste kanoi spolehlivě prorazili. Kde se měří výška hladiny v Lounech netuším, ale já jsem se často řítil po cca dvaceti centimetrech vody - přímo v dotyčném městě. :-) Stavy a průtoky naleznete na adrese http://sap.poh.cz/portal/SaP/cz/PC/. Adresa je sice podezřelá, ale se SAPem naštěstí nemá nic společného:-)
Můj obdiv ale jednoznačně patří nafukovacímu kajaku Gumotex Barum, který jednoznačně dokazuje, proč firma výborně funguje i dnes a svoji obchodní činnost evidentně staví především na kvalitě. Jednotlivé díly se sice od sebe za ty desítky let odlepily, ale po opravě funguje loď jako nová a hlavně mě překvapila i odolnost materiálu. Přestože jsem si na některých místech myslel, že člun mohu po drsných přejezdech mělkých míst odepsat, po skončení jízdy jsem na spodku lodi nenašel vůbec žádné známky kontaktu se dnem řeky! Když jsem rozložil váhu, člun měl prakticky nulový ponor. Přitom hmotnost cca 15 kg a výborná skladnost z něj dělají opravdu skvělý sportovní nástroj. A to jsem ještě nezkoušel východoněmecký lodní motorek, který je navíc o deset let starší, než loď:-)
Závěr: Ohři nad Louny neznám, ale vynechal jsem jízdu do Terezína, protože jsem přes něj jel před týdnem na kole a pod jezem to byl spíše potůček, než splavná řeka. Navíc z Bohušovic jezdí rychlíky:-) Nicméně trasa je za víkend pohodlně sjízdná, počítejte s osmi jezy a tedy se zhruba dvěma hodinami zdržení. Po cestě je řada obcí, celou trasu lze projít a naplánovat na serveru https://mapy.cz/ (Plánování a pak Loď). Dobré spojení je do Loun, po cestě pak určitě z Libochovic, Bohušovic a Terezína. Dotáhnete li se až do Labe, pak z Litoměřic, Lovosic, Ústí a Děčína, záleží na síle proudu:-) V průběhu cesty je potřeba počítat s tím, že ne všude je možné vylézt na strmý, vysoký břeh (po obou stranách). V lužních lesích je naopak nízký břeh oboustranně tvořen neprostupnou změtí spadaných stromů a hlubokého bahna. Před jezy se vystoupit dá, ale při vyšším stavu vody rozhodně raději včas! Přespání záleží na vaší odolnosti - stan postavíte v podstatě kdekoli, kde lze vystoupit na břeh, ale v lesích počítejte s vysokou trávou a hlavně se spoustou klíšťat. Ve stanu jsem se večer půl hodiny bavil sundáváním protestujících breberek a jejich vyhazováním před vchod:-) Nějaký odpuzovač si příště určitě vezmu. Moc hezká loučka je na druhém jezu za Louny - v Pátku. Ohniště svědčí o častém využívání vodáky. Trasa mezi Libochovicemi a Břežany nad Ohří je hodně mělká a hodně rychlá, mapy.cz sice píší dvě hodiny, ale za půl hodiny jsem byl na přítoku Malé Ohře. Zde bylo skutečně nejvíc mělkých míst a střetů se dnem, kterému se nedalo smysluplně zabránit. Potom už to bylo všude dobré. Ohře mě nadchla a tento výlet určitě doporučuji! Pohled na krajinu z úrovně vodní hladiny je totiž úplně jiný, než z kola:-)
|