Psice původně patřila mamince slečny, ta si jí vzala k sobě v době, kdy se o maminku starala po ošklivé mrtvici a už si jí u sebe nechala. Fenka měla vždycky zvláštní, hysterické projevy, ale nyní nastalo něco, co se absolutně nedalo vydržet. Osmnáctiletý pejsek začal náhle vyvádět a v podstatě celé tři dny zoufale vyl a poštěkával, ve dne v noci. Motal se po bytě, vrážel do nábytku, vypadalo to, že oslepl, ale jakmile se mu do misky nasypaly granule, náhle všeho nechal a běžel rychle ke krmení. Po něm spustil nanovo. Zkoušel jsem na něj působit na dálku, ale bylo mi dopředu jasné, že tak jednoduché to nebude. A tak nastoupil čas kontaktovat kamaráda Jindru. Ten se na pejska podíval rovněž na dálku a během půl hodiny problém vyřešil. Fenka se začala chovat zase normálně a osazenstvo domu se po několika dnech konečně nerušeně vyspalo. Jindra pak ke svému zásahu napsal toto:
Váš pejsek jen doslova ztratil kontrolu nad udržením svého astrálního těla (duše) k hmotnému tělu, z důvodu návštěvy astrální entity (bytosti, či jiné duše) která ještě NIKDY neměla své hmotné tělo a tak chtěla získat zážitek, nebo lépe tělo velice rychlou cestou. Zažít alespoň, jaké to je, když se hýbe tělem, když se cítí... A chtěla v tomto těle zůstat, čemuž by se Váš pejsek dřív nebo později ubránil, má na to dost velké síly a naopak tyto "útočící" bytosti mají minimum síly. Trápení z původního delšího období, od týdne do měsíce jsme alespoň takto zkrátili
na pár dnů. Nechtěné bytosti to nemůžeme mít úplně za zlé, protože chce
jen to, co máme my... Proto jsem jí navedl na cestu, ve které může získat tělo poctivě, jako my všichni. Je to sice pro ni (jako pro všechny) dlouhá cesta, ale nakonec to jde a úspěšně. Proto bytost tuto cestu zvolila (a nachází se hodně zjednodušeně ve školce), proto již u Vašeho pejska není. Pejsek je opět pánem svého těla. Již jen pejsek bude nabírat zpátky své i Univerzální síly, chce to jen pár dnů a bude opět na svém :o)
Bytost je nyní v úplně jiné sféře - v této chvíli již nemůže takto působit, jde svou cestou - nebo jinak: Vaší fenečku už nezná, ani neví že existuje - už pro ni není důležitá a už vůbec ne cíl cesty. V minulosti ano, nyní už by pro bytost byla naopak zátěží. Vše je nyní tedy v pořádku a můžete si oddechnout :o)
Normálního člověka logicky napadne, že my dva normální nejsme:-) Ale co na tom, důležité je, že zásah zafungoval a pejsek je od té doby opět naprosto v pohodě.
A nyní k výše zmíněnému hlodavci:-) Jestliže neznáte základní kognitivní funkce morčat, pak se jedná o zvířátka milá a přítulná, ale pouze v případě, že je chováte sólo. Máte li jich více, pak si spolu naprosto vystačí a vás berou pouze jako nutné zlo, které představuje zejména vítaný zdroj potravy, ale na nějaké větší důvěrnosti z jejich strany můžete rovnou zapomenout:-) Kamarádka má morčátka dvě, obě holky a navíc sestry, přesto je každá úplně jiná, jedna líná, ale dominantní, druhá zvídavá, "sportovní", ale značně submisivní. Oběma je šest a půl roku, doba života morčete se pohybuje od šesti do dvanácti let, dle kvality péče a genů. Základním kognitivním projevem tohoto hlodavce vůči člověku, pokud žije ve smečce, je komické vrčení, kdy zvířátku vibruje celé tělíčko. Pokud pokračujete v "nepřátelské akci", potom rychle dovrčí a zdrhne:-)
Jedno ze zvířátek začalo náhle hubnout, polehávat, prostě nebylo ve své kůži a jeho váha spadla na 780 gramů, což už je hodně špatné. Takže jsme se domluvili a kamarádka si v určenou hodinu vzala vrčící a držkující minislečnu na klín. Morče, podobně jako králík, nepoužívá zuby k agresi, ale speciálně tahle morčecí slečna je jemně používá, aby tak dala najevo svůj nesouhlas s nepřijatelným omezováním osobní svobody:-) Nicméně jakmile jsem začal na dálku působit, protestující chlupatá kulička se zklidnila a přijímala energii, ke značnému údivu své majitelky. Skončil jsem a zavolal, že je hotovo. A nastal šok:-) Morčátko se udiveně rozhlédlo, pak vylezlo své majitelce na rameno, opřelo se jí pacičkami o bradu a olízalo jí tvář. Potom se usadilo za krkem a na hodinu spokojeně usnulo. Vykulená majitelka si tak po šesti letech konečně trochu užila svého hlodavce, zatímco druhá sestra se spokojeně cpala v opuštěné kleci:-) Výsledek? Váha šla do týdne nahoru, na krásných 860 gramů a morče zase vesele řádilo po bytě.
Jenomže po měsíci se problém vyskytl znovu, i když váha už nešla tak nízko, jako poprvé. To už jsem se se slečnou domluvil, že si uděláme osobní sezení, ovšem bez morčete a podívali jsme se na churavějícího hlodavce s pomocí andělů. Ti si obě zvířátka na dálku prohlédli a začali je hned léčit (druhá z chlupatých sester trpí na cystický vaječník). Archanděl Michael zvedl morčátko a ukázal na tmavé místo na tlustém střevu. Potom se slečna začala smát, že archanděl strčil myšce prst do zadečku a působil zevnitř. Od té doby je to zase veselá a spokojená morčecí slečna, která opět dotahuje váhu devět set gramů. A pak že zázraky neexistují:-)
Zajímavý byl ještě náš dotaz, proč jsou obě zvířátka povahově naprosto odlišná, přestože jsou sourozenci. Andělé odpověděli, že jedna je geneticky po tátovi a druhá po mámě. Což mě jako astrologa samozřejmě zaujalo:-) Ostatně horoskop dvojčat je jeden z nejoblíbenějších argumentů všech nepřátel astrologie:-) Když se pak slečna ptala andělů, co ještě může pro obě holčičky udělat, odpověděli "rozděl je od sebe v době krmení, té líné uber a nemocné přidej, ona potřebuje jenom víc času a druhá jí to sežere, její nadváha jí také nesvědčí, dítě moje". Potřebuje toto ještě nějaký komentář? Myslím že ne. Potěšilo mě, že pro anděly je každá duše cenná, že nás s morčátky neodmítli. Ostatně spokojená zvířátka jsou dostatečným důkazem, že tento způsob léčení naprosto krásně funguje.