Znamení nám poskytují nejrůznější odpovědi na naše vyslovené, i nevyslovené otázky a mohou mít zajímavé podoby. Pro někoho mohou přinášet například varování, pro jiného skutečnou odpověď, ideální je, když se v duchu zeptáme a potom si prostě počkáme na odezvu, která se dostaví v podstatě vždycky. Záleží pak už pouze na naší vnímavosti a s tou je to podobné, jako ve známém vtipu ze zdravotnického zařízení: "Klíče od toalety vám na požádání vydá sestra", kde kdosi připsal "nemáte li sestru, máte smůlu". Stačí tedy pouze myslet na svoji otázku a pak už jenom pozorněji vnímat. A kam že máme svůj dotaz vlastně směrovat? Postačí na něj myslet, obvykle si to naše podvědomí nějakým způsobem vyřeší. Jestliže se mi někdy podaří celý mechanismus upřesnit, určitě se to na Oranžových stránkách objeví. Není to ale až tak těžké - prosté a účinné magické pravidlo říká, že co máme v podvědomí, toho se nám okamžitě dostává i v reálném životě. Všechno jsou "jenom" energie. Na práci s podvědomím existují různé techniky, například mentální. Pojďme se však podívat na několik příkladů z mé vlastní zkušenosti.
Nejprve trochu sci fi příhoda z 15.8.2010. Večer v půl deváté mě napadlo podívat se z okna a rázem mi bylo jasné, že něco není v pořádku. Díval jsem se na úžasný, bouřkový, tropický cumulonimbus, který bývá běžný v Tichém oceánu, ale nikoli u nás. Rychle jsem si odběhl pro foťák a po pořízení obrázku mě okamžitě zaplavila obava o auto, parkující na ulici, protože bouře z takového mraku se zcela jistě neobejde bez masivního krupobití. Odpověď ale přišla vzápětí - v mraku se na okamžik rozzářila podoba usmívajícího se anděla a já jsem pochopil, že strach není na místě. A nebyl. V Praze a Středočeském kraji poškodila bouře ten večer stovky aut, ale Kralupům se jakékoli krupobití vyhnulo. Podívejte se pozorně na druhý obrázek, opravdu to není fotomontáž, případným nedůvěřivcům mohu poslat originální RAW. Rozesmátá dívčí tvářička, rozpažené ruce, křídla...
"Vyšší dívčí" byla pro mne nedávno příhoda s kamarádkou, která na společném výletě na prastarou Budeč řešila, který ze dvou mužů by pro ni mohl být vhodnější. Své dilema však nijak viditelně neprožívala a pouze mi řekla, že už jenom čeká na znamení, na které jí prý docela dobře funguje obloha. Na té však nebyl ani mráček a tak jsem jenom pokrčil rameny a pokračovali jsme v cestě na slavné slovanské hradiště. U základů kostelíka mě kamarádka náhle uchopila za ruku a řekla "podívej, je to jasné". Polilo mě horko, na západním obzoru byl malý obláček a nad ním krásné, veliké písmeno Z, jako vystřižené patkovým fontem Times New Roman. Přemýšlel jsem, co a kdy jsem pil, ale nic mě nenapadalo. Písmeno hodnou chvíli vydrželo, ale než mě konečně napadlo použít fotoaparát v mobilu, tiše se rozplynulo na čistém večerním nebi. "Druhé mohlo být K", pravila spokojená slečna, "ale já jsem to tak nějak intuitivně tušila". Pomyslel jsem si něco ve smyslu "ještě že už není středověk" a dále už jsem situaci raději nekomentoval.
Jiný příklad, před lety jsem byl na čaji s jednou svoji známou, která se ptala, proč s ní žádný chlap dlouho nevydrží. Že nepovažuje sex za nic důležitého, mi bylo z určitých důvěrných kanálů známo a tak když se chvíli po jejím dotazu ozvala z rádia písnička "Zanedbaný sex", začal jsem se smát a kývl hlavou k reproduktoru. "Blbečku", zavrčela vztekle uražená žena a hrdě odkráčela středem, čímž mě výsledně donutila zaplatit společnou útratu. To byla typická ukázka, jak může taková odpověď vypadat, stačí pouze naslouchat a být pozor(ný) / (ná).
Před mnoha lety jsem jeden čas usilovně přemýšlel o poměrně zásadním životním rozhodnutí. Po nástupu do narvané tramvaje na mě "čistě náhodou" vyšlo místo nad dvěma mladými ženami, které právě řešily něco podobného. "Hele, jestli chceš, dám ti číslo na skvělou kartářku, na nic si nehraje a je vážně dobrá", řekla jedna z nich a já jsem rázem pochopil a zbystřil. Dotyčnou paní jsem od té doby úspěšně vyzkoušel již třikrát, s vyhlášenými, komerčními a předraženými věštkyněmi se to opravdu nedá vůbec srovnat.
V roce 2001 jsem začínal vztah se slečnou, která ale neustále řešila otázku, jestli se o mne bude moci opřít v nějaké krizové situaci. Na konci léta jsme si udělali výlet do Krušných hor a při návratu přes Chlumeckou kapličku se začalo kazit počasí, padla mlha, nastával soumrak a okolní tichý les vypadal na první pohled tajemně a nepříliš vlídně. V kapličce jsme se na chvíli posadili, ale svíčky jsme s sebou neměli. A pak začal podivný řetězec událostí, z kterých mě dodnes mrazí v zádech. Náhle okolo vchodu proběhl obrovský kanec. Přítelkyně se leknutím vyděsila k smrti a atmosféra okamžitě výrazně zhoustla. Ven se nám vůbec nechtělo, ale museli jsme, do Prahy to bylo sto kilometrů a venku už téměř tma. V přírodě jsem se nikdy nebál, na temný les jsem zvyklý a když občas spím mezi stromy, někdy musím v noci odhánět zvědavou zvěř, tady se ale začalo dít něco, co bylo zcela mimo moje chápání. Padla na nás čirá hrůza, iracionální a bezdůvodná, ale děsivá. Paradoxně jsem cítil, že se to netýká mě, ale slečny, přesto mi tekl adrenalin i z uší. Proudem. Cosi nás zkoušelo a dělalo to opravdu důkladně. Přítelkyně mě svírala, jak chobotnice bezbrannou rybičku a tápali jsme nočním lesem v husté mlze dolů. Nevšimli jsme si však auta, ve kterém se hajný rozhodl vyzkoušet dálková světla v okamžiku, kdy jsme procházeli přímo před ním. Šok nás málem zabil. To ale nebylo všechno, sotva jsme uklidnili vzbouřený tep, les se náhle ozářil prudkým zábleskem a okamžitě práskl dunivý hrom. Bouřka přitom široko daleko nikde, tento blesk byl první a poslední. Než jsme se vypotáceli z lesa, myslel jsem, že mi moje lepší polovička umře hrůzou a samotnému mě vůbec nebylo do smíchu. Jakmile jsme však prošli okolo posledních stromů, jako mávnutím kouzelného proutku z nás všechno spadlo. Na nebi se protrhaly mraky a objevily hvězdy. Slečna mě přestala drtit ruku, objala mě a poděkovala. Večer, když jsme už byli v teple domova, mi pak řekla, že konečně ví, že se o mne může opřít. Moudře jsem se zdržel všech komentářů o tom, že se mi bude od této chvíle jevit svobodný život jako podstatně bezpečnější.:-)
Podoby odpovědí mohou být různé a jejich intenzita může souviset s našimi emocemi - čím větší jsou, tím silnější může být následný prožitek v situaci, kterou si tím přivoláme. Ne nadarmo se říká, že není vůbec špatné mít své myšlení alespoň trochu pod kontrolou. Když však v životě řešíte jakýkoli problém, či otázku, zkuste se pouze trochu uvolnit a pozorovat, co se okolo vás děje a jaké informace se k vám začnou dostávat. Zajímavá je ještě jedna věc, které jsem si všiml již víckrát - často se odpověď dostavuje vícekrát, ale říká to samé. Nemusíte se tedy obávat, že vhodnou informaci přehlédnete, stačí skutečně jenom v duchu vyslovit dotaz a potom už jenom vnímat. Speciálně u tohoto tématu bych velmi rád uvítal vaše příspěvky v komentářích pod tímto článkem, pokud máte s tímto tématem zkušenosti, podělte se tu s nimi s ostatními. Budu se na ně těšit:-)