Počátek prázdnin je provázen prodlouženým volnem a tak s bráškou skládáme do kufru auta kola a nejnutnější výbavu, zařizujeme si dobré sportovní pojištění a ve středu v noci vyrážíme do rakouského Fuchsu poblíž městečka Zell am See. Zde se po šestihodinové jízdě ubytováváme ve velmi příjemném penzionu Haus Brunhilde, který provozuje rodina pana Laschalta. Výborně tu vaří a ceny jsou na rakouské poměry příznivé - v přepočtu cca 600 korun za noc s polopenzí ve dvoulůžkovém pokoji se sociálním zařízením a balkónem. Dáváme si malou rozcvičku ve formě bloudění po místních cyklostezkách s převýšením asi 700 metrů, večer objednáváme osm housek k rannímu frühstücku navíc a odcházíme na kutě. Ráno pak mažeme housky, balíme do ruksáčků funkční prádlo, návleky, šátky, čelenky, goratexové kalhoty i teplejší rukavice, vodu, müsli tyčinky, dva Redbully a vyrážíme přímo od chaty údolím k Ferleiten - bráně do světa Hochalpenstrasse. Počáteční nadmořská výška je 800 metrů, cesta se za městečkem začíná zvedat a brzy jedeme na lehčí převody do kopce podél horského potoka. Ve Ferleiten (1000 m.n.m) si chvíli odpočineme, zeptáme se v mýtné pokladně na stav silnice ("no, výš asi bude sníh, ale jinak ok, když tak to otočíte", směje se pán v okénku) a pak již odpočítáváme první metry od cedule, která varuje před zatáčkami, ovcemi, kravami, převýšením, zimou, sněhem, špatným technickým stavem vozidel atd. Ještě před startem nás překvapuje český cyklista, který projíždí branou z kopce v osm hodin, zcela promrzlý a říká, že ráno vyrazil v šest a celou silnici zvládl za dvě hodiny. Na rozdíl od nás však má pouze lehké karbonové kolo a žádnou zátěž na zádech a to nás uklidňuje:-) Již počátek cesty dává tušit, že výlet nebude snadný, průměrný sklon je 10 % a pohybuje se v rozmezí 9 - 14 % po celou cestu až do nejvyššího bodu - Hochtoru ve 2500 metrech (s tím, že před Hochtorem si ještě sjedete o 200 výškových metrů níže, abyste pak definitivně přišli o poslední zbytky sil při překonávání stejného převýšení při návratu.) Nejprve stoupáme v krátkých rukávech, ale v cca 1900 metrech se zatahuje a začíná drobně pršet, později déšť sílí a tak zastavujeme a oblékáme si pláštěnky a nepromokavé návleky na boty. Přestože v noci evidentně sněžilo a okolí silnice je sněhem zcela pokryté, asfalt je sice mokrý, ale neklouže.
Stoupáme výše, míjíme horské potoky, pískající sviště, halekající německé turisty na odpočívadlech a další místní zvířenu, jakožto kamzíky a přímorožce, kteří se však nezdvořile nenechávají fotit a zbaběle prchají sněhem z dosahu našich objektivů. V každé zatáčce je cedule s informací o nadmořské výšce a umožňuje nám tak sledovat, jak nabíráme výškové metry. Poněkud odlišné specifikum tvoří čeští mototuristé, kteří hrdě svírají volanty Fábií a Felicií, na odpočívadlech se poplácávají po zádech, tváří se důležitě, popíjejí Redbully a bohužel pak prázdné plechovky (s českými nápisy) většinou pohazují po okolí, aby tak zajišťovali našemu (v Rakousku již beztak oblíbenému národu) ještě větší popularitu. Ostatní turisté se chovají standardně, neupozorňují na sebe a své odpadky si spořádaně odvážejí. Obdivujeme silnici, vedoucí v ostrých serpentinách na mnoha mostech a betonových pílířích, mraky se občas trhají a poskytují nádherné výhledy a za dalších pět minut opět leje jako z konve a my jedeme v husté mlze frontální oblačnosti. Tělesného tepla je však spíše nadbytek a to i při lehkém oblečení. Krajina se cestou mění, postupně zmizí stromy, pak i kosodřevina, pestré travnaté louky a nakonec zbude pouze holá skála a sníh. To se již dostáváme přes poslední skalní práh a v dálce je vidět betonová silueta střediska Fuscher Törl v cca 2300 metrech nad mořem. Před ní se však také zřetelně rýsují další ostré serpentiny a závěrečný sklon silnice na betonových pilířích na úbočí kopce, který dává tušit značnou fyzickou námahu.
Ve Fuscher Törl je několik restaurací a parkovišť a také památník lidem, kteří při stavbě či opravě silnice tragicky zahynuli. Jmen na pamětní desce je dvacet dva. V ostrém chladném větru a drobném sněžení si navlékáme dlouhé elastické kalhoty, větrovky a čelenky a sjíždíme z kopce k poslednímu 300m převýšení před nejvyšším bodem cesty: Hochtorem. Závěrečné stoupání vede tunelem, za nímž se otevírá pohled na dlouhé stoupající serpentiny, které se v mlhavém a ledovém vzduchu vinou sněhem k vjezdu do druhého tunelu. Teprve v ústí druhého tunelu se silnice narovná a my vjíždíme na druhou stranu horského hřebene do téměř jiného světa, kde není mlha a nefouká. Cestu dlouhou 28 km s převýšením 1700 metrů jsme zvládli za 3 hodiny a 27 minut čistého času jízdy, bez drobných přestávek na oblékání, svačinu a fotografování.
Obracíme kola a sjíždíme zpátky k jezírku, kde je stylová horská restaurace. Za echte Wienerschnitzel mit pommes dáváme 8,60 Eur a skřípajíce zuby a mokrým řetězem stoupáme zpět na Fuscher Törl. Počasí ze vylepšuje a tak fotíme sebe i okolí. Bráška pokračuje zpět do Fuchsu a já ještě jedu zkusit štěstí na EdelweissSpitze, jejíž vrchol se vyzývavě tyčí nad parkovištěm u restaurace v nadmořské výšce 2572 metrů. Těch posledních 200 výškových metrů mi dává opravdu zabrat, ale cíle dosahuji s vytřeštěnýma očima po asi patnácti minutách jízdy na třetí nejlehčí převod mého devítizubého kolečka. Odměnou je mi dobrý pocit a ostrý obraz luxusního vysokohorského panoramatu desítky kilometrů okolo dokola. V ostrém ledovém větru navlékám šátek, čelenku, větrovku, goratexové kalhoty, pláštěnku a fleecové rukavice a otáčím kolo k luxusnímu závěrečnému sjezdu, dlouhému 22 kilometrů. Dlážděnou silnici k restauraci sjedu raději opatrně, je třeba se vyhýbat sněhovým jazykům. Pak již uvolním čelisti kotoučovek a během několika sekund ukazatel computeru přeskakuje číslo 60 km/h. Asi třikrát nechávám vychladnout brzdy na odpočívadlech a kochám se nádherným okolím. Pak dojíždím poslední kilometry jako na motorce, v prudké jízdě z kopců a s asi dvouminutovým šlapáním na rovince těsně před penziónem. Cestou mě ještě rozesměje dopravní značka "pozor semafor", který zajišťuje rakouský dělník s plácačkou v ruce. Ten však zřetelně nijak neočekává tichý blesk, který jej zezadu zákeřně míjí rychlostí 65 km/h a tak než stačil cosi zakřičet ve smyslu "hlavně se drž vpravo", mám uzávěru dávnou za sebou. S pocitem krásného výletu a dobře vykonané práce vjíždím před vchod penziónu, odhazuji neprodyšné vrstvy, pohraji si s místním přátelským vlčákem a společně s bráškou si vychutnáváme chlazený plzeňský Prazdroj a poslední paprsky večerního sluníčka, zapadajícího za vysoké hřebeny nad chatou.
Silnice Hochalpenstrasse je ojedinělou stavbou s velmi kvalitní infrastrukturou i povrchem, která umožňuje nepříliš rizikový průjezd většině moderních vozidel s výjimkou kamiónů.
Několik užitečných údajů a čísel:
- silnice je pro cyklisty zdarma, pro motorky za 18 a pro osobní auta za 28 Eur na den
- trasa vede z Ferleiten do Heiligenblutu, s možností odbočky na EdelweissSpitze (2571 m) a na vyhlídku Kaiser Franz Josef Höhe (2369 m). Nejvyšším bodem při průjezdu je tunel Hochtor (2504 m).
- pokud si chcete projet autem celou silnici a vrátit se do výchozího bodu jinudy, počítejte s cca 120 km dlouhou trasou včetně poplatku 9,50 Eur za tunel na dálnici A10. Výhodnější je projet Hochalpenstrasse například cestou z Zell am See zpět do Čech. Zajížďka sice bude značná, ale uvidíte opravdu nádherné přírodní scenérie
- na trase je umístěno celkem 4000 parkovacích míst a ta plně postačují i v letní sezóně. Na odpočívadlech jsou lavičky se stoly a informační tabule. U populární vyhlídky Franze Josefa s luxusním výhledem na Grossglockner a (bohužel mizející) ledovec Pasterzenkees je 620 parkovacích stání v kryté pětipatrové garáži zdarma a další otevřená jsou okolo. Na ledovec je možné sejít pěšky, nebo sjet pozemní lanovkou. Nad ledovcem jsou umístěny informační cedule o výšce ledu v minulých letech, ze kterých je patrný úbytek ledové hmoty
- délka hlavní trasy je 48 km, výjezdu z Fuscher Törl na EdelweissSpitze 1,6 km a odbočky z Guttal na vyhlídku Císaře Josefa 8,7 km
- maximální sklon silnice (k EdelweissSpitze) je 14%
- trasa je otevřena sezónně, většinou od května do listopadu, ale vždy pouze v okamžiku plné průjezdnosti. Tedy v případě delší zimy může být vjezd povolen například až v polovině června a to pouze v případě, že je možný průjezd alespoň se řetězy. Bez nich vás obsluha v případě špatného počasí nahoru nepustí
- ve Ferleiten je rozsáhlé bezplatné parkoviště, kde si můžete bez obav zanechat vůz a vyrazit na cestu na kole. Je zde také příjemný Wildpark s řadou atrakcí pro děti, vstupné je 5,5 Eur
- na hlavní trase je značný provoz, nejvíce se na něm podílejí motorky, pak osobní auta a nakonec autobusy. Čistý vzduch zde (zejména v případě teplého a bezvětrného počasí) příliš neočekávejte, osobní vozy sice mají katalyzátory, ale nejvíce škodí dvoutaktní motory motorek, vytáčené za hranici únosnosti většinou jejich řidičů. Po celou cestu jsem však neměl žádný pocit ohrožení ze strany ostatních mototuristů, většina z nich se snaží jet opatrně a silnice je dostatečně široká, takže dvě auta a dva cyklisté se proti sobě bez potíží vyhnou
- odpočívadla a parkoviště jsou skutečně na každém kroku, občerstvení je možné na Pfiffkaru (1602 m ze strany Ferleiten), na Fuscher Törl (2428 m), před Hochtorem u jezírka, za tunelem Hochtoru, na vyhlídce Franze Josefa a ještě na zhruba dalších deseti mistech ze strany od Heiligenblutu. Ceny jsou úměrné rakouskému průměru, za solidní oběd zaplatíte v přepočtu zhruba 250 korun a porce jsou na rozdíl od většiny českých restaurací veliké
-délka trasy z Ferleiten do Fuscher Törl je 20 km, z Heiligenblutu tamtéž pak 28 km
- mezi Fuscher Törl a Hochtorem je klesání cca 200 výškových metrů. Pokud vyjedete na kole do Hochtoru ze strany Heiligenblutu, nebo do Fuscher Törl z Ferleiten, počítejte s tím, že vystoupání zpět po tomto klesání vás může rychle vyčerpat
- obsluha mýtných bran nekontroluje cyklisty, ti mají vjezd stranou. V případě horšího počasí je ale dobré informovat se na stav silnice a případný sníh či náledí. Pamatujte, že pokud si vyjedete nalehko a v polovině trasy vám uzavře náledí cestu zpět, dostanete se na kole do obtížně řešitelné situace
- rady pro méně zkušené cyklisty: vezměte si s sebou neprodyšnou vrstvu na tělo, ruce i boty, sjezd dolů je v případě chladnějšího počasí zrádný a zbaví vás tělesného tepla velmi rychle. Před sjezdem si důsledně zkontrolujte brzdy, kotoučovým vymezte nižší vůle a dofoukněte pláště. Cestou dolů nechte občas brzdy i ráfky vychladnout a kontrolujte tlak v pláštích. Jízda dolů s rozpáleným obložením, nebo ráfky je v případě Hochalpenstrasse opravdu hazard. Cesta z kopce je dlouhá cca 20 km, zatáčky jsou ostré a bez možnosti ztratit rychlost v protisvahu! Vaše tělo má výrazně vyšší hmotnost, než kolo, které vám v případě pádu, či nárazu do překážky neposkytne žádnou ochranu. Ochranná přilba je naprostou nutností!!! Doporučena je také náhradní duše, nebo lepení.
Skladba národností na Hochalpenstrasse je velmi pestrá, z motoristů "vedou" Němci, pak Rakušané, Češi, Italové, potkáte zde ale i Francouze, Lotyše, Litevce, Belgičany a Holanďany. Zejména posledně jmenovaní jsou zřetelně nejvíce opatrní a často zdržují provoz pomalou jízdou nahoru i dolů. Češi však bezpečně kralují zdejší cyklistice, v menšině pak za nimi Rakušané, Němci a občas Ital. Ze značek kol tak převládá Author, potom se poměr tříští mezi světové výrobce, jako je Scott, Cannondale, GT, Merida a další. Na celé trase je několik bike pointů, kde seženete nejenom energetické tyčinky a nápoje, ale také vybavení a náhradní díly. Authory tu bohužel nevedou:-)) Pokud na mě někdo opravdu silně zapůsobil, pak to byl invalida, který s plně naloženým kolem, poháněným rukama, hrdě stoupal v prudkém kopci vzhůru, zatímco na zádi jeho kola se ve větru třepotala česká vlaječka. Hochalpenstrasse lze jedině doporučit, jedná se o ojedinělý sportovní i přírodní zážitek bez výrazného rizika a pokud vám při cestě nahoru dojdou síly, otočíte prostě kolo a doslova za několik minut jste zpět tam, odkud jste vyjeli...
Fotografie z Grossglocknerstrasse:
1) Cestou údolím z Fuchsu do Ferleiten
2) Mýtná brána ve Ferleiten, identická je i nad Heiligenblutem
3) Silnice kousek nad Ferleiten stoupá ještě v alpských lesích, ty však za chvíli zmizí
4) Silnice již nad pásmem lesa
5) Typické serpentiny, pomocí kterých trasa stoupá v úzkém prostoru strání vzhůru
6) Další pohled na serpentiny, postavené na betonových pilířích
7) 2200 metrů, zde již zvolna končí alpské louky
8) Pohled na Fuscher Törl zespodu, povšimněte si zejména stoupající silnice na pílířích
9) Opačný pohled - z Fuscher Törl na místo, odkud byla pořízena předchozí fotografie
10) Záběr z cesty před Hochtorem - červenec 2007, výška 2400 metrů
11) Záběr za tunelem Hochtoru na druhou stranu hřebene
12) Detail ústí tunelu Hochtoru s nápisem "In Te Domine Speravi" - "V Tebe Pane věříme". Nalezl jsem záběry tunelu z třicátých let, ještě s dřevěnými vraty, kterými se bránilo zafoukání sněhem. Ta již zde nejsou, technika pokročila, ale vyhloubení cca 200 metrů dlouhého tunelu v alpské skále muselo být tehdy velmi náročné
13) Pohled z Hochtoru na EdelweissSpitze (vlevo se silnicí, vedoucí na vrchol)
14) Detailní záběr EdelweissSpitze se silnicí, vedoucí k vrcholu. Po vyjetí z Ferleiten je cesta na kole na vrchol této hory opravdu zajímavým zážitkem
15) Pohled z terasy Fuscher Törl do údolí za Ferleiten
16) Pohled z vrcholu EdelweissSpitze směrem na severozápad
17) Typické označení zatáčky na silnici s údajem o nadmořské výšce
18) Detail klesání silnice při sjezdu do Ferleiten
19) Svišť horský, Marmota Marmota při vzácné chvíli odpočinku
20) Detail seprentin silnice nad údolím Ferleiten
21) Autor článku v nepromokavé a neprodyšné "plné polní" po návratu před dveřmi penziónu
