Mystický zážitek na Řípu 30.4.

Autor: Zbyněk Slába <Zbynek.slaba(at)email.cz>, Téma: Mystika, Vydáno dne: 12. 05. 2006

Tajemný zážitek na magickém Řípu o filipojakubské noci

Přelom dubna a května, lidově řečené "čarodějnice", tento prastarý a magický svátek ohně má základy v pohanském a později keltském svátku jara, zvaném Beltine. V tuto noc se propojují přírodní síly a vyrovnávají ženská a mužská energie ? Jin a Jang. Některé astrologické aspekty tomu ještě napomáhají. V jednom roce se Měsíc blížil do úplňku a navíc bylo teplo, pro tuto roční dobu nezvyklé. Cestou z práce jsem se stavil pro kamarádku a vyrazili jsme na místo, které je známé snad každému Čechovi ze "staré školy" ? mystickou horu Říp...





Bylo okolo desáté hodiny večerní. Auto jsme nechali na známém Kramářském place a vyrazili západním okruhem po vrstevnici, pod koruny vysokých stromů, které se nám rozprostíraly nad hlavami a kterými prozařovalo měkké, stříbrné světlo Měsíce na bezmračné noční obloze. Říp je večer tajemný vždycky, ale tato noc byla opravdu magická, zvláštní energie prostupovaly les i okolní krajinu a ani zvěř nebyla nijak plachá. Měsícem ozářené stádo laní se nenuceně páslo snad dvacet metrů od nás na lesní mýtince, scéna, jako stvořená štětcem Josefa Lady. Mlčeli jsme a pokračovali na rozcestí s červenou značkou, která vede na vrchol Řípu. Baterky nebyly potřeba, světlo bylo jako ve dne, čas od času jsme potkali mladé lidi, kteří fascinovaně hleděli na Měsíc a prošli okolo nás téměř bez povšimnutí. Pokud se naše pohledy střetly, stačil letmý, chápavý úsměv, víc nebylo potřeba. ягоды годжи украина


Vystoupali jsme po jihozápadním okraji na vyhlídku, kde je lavička a odkud je za jasných nocí pěkný pohled na Prahu a typické siluety západního Středohoří. Zde jsme se chvíli posadili a počítali hořící hranice, jejichž světla zářily po celém kraji. Noc na prvního máje se odpradávna slavila jako svátek ohně, v představách našich předků to znamenalo oproštění se od starých energií a začátek nového života, jenž se v tomto měsíci dere na povrch a vítězně poráží vládu Zimy. Staří Keltové symbolicky pálili stařenu Beltain a tím dávali prostor novému, mladému životu. V dávných časech hořely v tuto noc hranice na každém vrchu a teprve s nástupem křesťanství byly prastaré obyčeje potlačeny a jejich původní význam deformován. Dnes nám sice zůstal zvyk zapalovat o této noci ohně, ale proč to děláme, to již vědí jen někteří zasvěcení...


Pokračovali jsme k rotundě na vrcholu Řípu, která byla nádherně ozářená měsíčním světlem a kde v tu chvíli kupodivu nikdo nebyl. Na její severní straně je malé prostranství, které jenom umocňuje tajemnou atmosféru, jaká za noci okolo rotundy panuje. Dovedl bych si představit, že zde keltští druidové prováděli své dávné rituály. Měsíc byl schovaný za rotundou, náš plácek byl ve stínu, nikde nikdo a mě napadlo zkusit jeden magický obřad, který má sloužit především k ochraně před vlivy astrálního světa. Že ale neslouží pouze k tomuto účelu, jsme se měli za chvíli osobně přesvědčit. Zeptal jsem se své kamarádky, jestli si nechce něco vyzkoušet a když zvědavě přikývla, s typicky střeleckou bezstarostností jsem si jí postavil zády k sobě, otočili jsme se k západu a já se "pustil se do díla".


Malá chvíle zklidnění, představa jasně bílého světla nad hlavou, zvednutá ruka, pomyslný dotyk, rty začínají tiše odříkávat magické formule: "Attah, Malkuth, Ve Geburah, Ve Gedullah, Le Olahm, Amen"... Do vzduchu "kreslím" dvěma prsty představu pentagramů, na každé světové straně jeden a přitom se oba zvolna otáčíme, "Iod He Vau He, Adonai, Eheieh, Agla", představuji si na každé straně jednoho z archandělů příslušného živlu, "přede mnou Rafael, za mnou Gabriel, po mé pravici Michael, po mé levici Auriel", uprostřed našich hrudníků ještě vizualizace zářicích hexagramů a magický rituál je u konce. Tiše dávám ruce dolů a ptám se svého protějšku, který se o mě nehybně opírá: "tak co, dobrý?". Ona má však oči dokořán a ptá se mě s posvátnou hrůzou ? "podívej támhle, vidíš to?" a ukazuje rukou na stromy na západní straně....


Musím se přiznat, že jsem v tu chvíli ztratil svůj klid, protože když jsem se trochu zasoustředil a podíval jakoby skrze stromy, náhle jsem je spatřil. Tři neuvěřitelně veliké, stříbrné a průzračné postavy se na nás dívaly, věděli jsme, že se dívají, přestože neměly tváře. Stály poklidně mezi stromy a přitom před ně vystupovaly, spíše jakoby nad zemí a připadalo mi, že jejich stříbrné pláště lehce vlají v slabém nočním vánku. Snad to byl jenom přelud, výplod našich zjitřených fantazií, nevíme to dodneška. Stáli jsme tam asi půl hodiny, drželi se za ruce a tiše se dívali, všude okolo byl zvláštní klid a vítr úplně utichnul. Tajemnou atmosféru nakonec přerušily kroky ze severní strany. Přišel zajímavý pár, mlaďounké děvče a mohutný chlap s doslova odstrašujícím vzhledem a jedným jediným předním zubem, vypadal doslova ďábelsky. Podíval se skrze nás, usmál se říkal: "zvláštní noc, taková démonická, že?" Pak odešli směrem k hospodě. My jsme s něho žádný dobrý pocit neměli a i když jsme znovu zkoušeli se soustředit, tajemné bytosti byly pryč.


Scházeli jsme po betonové cestě k parkovišti a já jsem si říkal, že než se příště pustím do něčeho, co dobře neznám, dám si raději přes ruce. :-) Nicméně noc byla úžasná a teplá a veškeré napětí z nás spadlo. Domů jsme odjížděli s pocitem krásného zážitku a dívali jsme se na Říp, který zářil v měsíčné noci nad typickou krajinou Středních Čech. Od té doby jsem tam nic podobného nezažil, i když večer třicátého dubna chodím na jeho vrchol pravidelně. Asi se tenkrát setkalo více věcí - příznivé aspekty, příjemné počasí, magický svátek i emoce a výsledkem byl prožitek, na který nedokážu zapomenout. Ta zvláštní, mystická atmosféra mě poznamenala a já jsem rád, že mi Říp poodhalil jedno ze svých četných tajemství...