V půl šesté jsem byl již kompletně nachystán na široké ploše roudnického letiště, s motorem vrčícím pokojně za mými zády a pravou rukou nedočkavě připravenou na plynu. Už jsem jenom čekal, až slabý větřík odfoukne tenkou vrstvu přízemní mlhy. Vtom přišel správný okamžik a já radostně stiskl páku, ale motor, běžící v ranní mlze na volnoběh příliš dlouho, náhle zhasl. Záchranu mi nečekaně poskytl kamarád, který přiběhl a trhnutím za vrtuli mi motor znovu nahodil. Teď již nic nebránilo startu, stačilo pouze rozběhnout se kupředu, přidat plyn a po slastném zhoupnutí se posadit do sedačky. Ranní mlhy těsně nad plochou byly fantastické a Říp vyčníval nad bílé moře jako ostrov jistoty:-) Na fotografii vpravo dole je Bezděz.
Po nezbytném zdokumentování plochy letiště jsem vystoupal do cca šesti set metrů nad zem, abych mohl zjistit odkud vlastně fouká vítr. Jeho směr byl v této výšce zhruba severovýchodní a proto jsem zamířil přesně proti němu - k Úštěku a Velkému sedlu. Motorový padák je sice skladné a příjemné zařízení, jeho hlavní nevýhodou je však nízká rychlost, která se za bezvětří pohybuje okolo 32 kilometrů za hodinu. Nyní padák letěl zhruba 25 km/h a tak jsem se zvolna sunul na severovýchod a občas fotil středočeskou krajinu pod sebou.
Kvalita fotografií není kvůli lehkému rannímu oparu a také zmenšení příliš veliká, ale i tak by z nich mělo být patrné, jak vlastně naše země z výšky vypadá. Let probíhal klidně a padák se nijak nehoupal, motor si spokojeně předl a na palubě vládla dokonalá pohoda. Rozhlížel jsem se blaženě po krajině a vychutnával vzduch, který v této výšce (cca 1200 metrů) už nebyl nijak zatížen průmyslovými exhalacemi.
Cesta zpět ubíhala rychle, okolní vzduch krásně voněl a pode mnou se rozprostírala typická krajina středních Čech s řekou Labe. Vzduch byl až neuvěřitelně klidný a já jsem byl nadšený nádherným letem ve výšce zhruba 1300 metrů nad terénem. Můj foťák nezahálel a i přes slabý opar jsem pořizoval poměrně zajímavé záběry krajiny, která pode mnou rychle ubíhala.
Střední Čechy jsou velmi ploché a dalo by se říci, že i nezajímavé, ale to je pouze zdánlivý dojem. Úrodná pole nám posktytují obživu a to i přes veškerý technický pokrok. Naši předkové jistě věděli, proč se usadili právě v úrodné labské nížině a z fotografií si jistě uděláte představu o rozlehlosti naší krásné země. Meteorologická situace tohoto rána byla typická spíše pro podzimní den - vítr sílil úměrně s výškou a na zemi se pohybovaly různé mlžné útvary. Posuďte sami, jestli je typické, potkávat uprostřed léta takovéto obláčky, které se sunou doslova několik metrů nad zemí. Globální klimatické změny dělají své a já jenom doufám, že se nejedná o trvalý efekt, ale pouze o dočasnou anomálii a příští léto bude opět normální. Napravo je zdymadlo na Labi u Bohušovic.
Roudnické letiště se blížilo a já byl dostatečně vysoko, takže jsem bez obav vypnul motor a čtvrt hodiny zvolna klouzal v tichu vzduchem. Vítr svištěl ve šňůrách padáku a já jsem se občas jen tak pro radost zhoupl do všech stran. Následovalo přiblížení na dráhu a ukázkové přistání poblíž auta. Rychle jsem zabalil výstroj a po půl deváté jsem již v práci spouštěl počítač. Krásný výlet mě ale dobře naladil na několik následujících dní...
