|
V sobotu 31.12.2005 vytahuji ze skříně batoh Turpo Olymp 80 a házím do něj nafukovací matraci Gumotex, péřový dvoukomorový spacák Jablonex, dvě igelitové plachty neidentifikovatelného výrobce, bochníček chleba made in Globus, třicet deka Uheráku z narozenin, dvoje plátkové sýry Krkonošských mlékáren a dvě láhve Aquilly. Vařím si litr horkého čaje , který vzápětí nalezne své místo v celokovové termosce Saleva 1.0. Do nerezové placatice firmy SCA Hygiene odlévám trochu vánoční slivovice (palírna U zeleného stromu). Oblékám spodní prádlo Craft, druhou vrstvu téže značky, pak skvělou polartecovou mikynu slovenské firmy Zajo, která je pro svoji úspěšnost příslovečným trnem v oku slovenskému řetězci sportovních prodejen Ivana Gálfyho a firmě Salewa. Volím kalhoty Schwarzkopf, opatřené membránou Gelanots a bundu Sunrise s klasickým Goratexem. Pohorky firmy Meindl (pozor, neplést s Juliusem Mainlem, i když kvalita je bohužel stejná), které přes nabubřelé řeči v přiložených letácích začaly propouštět vodu přesně měsíc po záruce, pro jistotu mažu modrou slovenskou Indulonou a nakonec natahuji moirovou čelenku od firmy Alae Lupuli a návleky Tatoonka. Po chvilce přemýšlení vhazuji dodatečně do ruksaku stařičkou, leč stále funkční péřovku, kterou mi kdysi ušil správce (dnes na rozdíl od bundy již rozpadlého) habartického baráku a která i po dvaceti letech stále bezchybně plní svoji funkci - totiž že spolehlivě hřeje, pokud není mokrá. Do prostorného kufru skvělé služební Oktávie Elegance 2.0 TDI vkládám pro jistotu ještě lyžařské hole Fischer Carving, startuji výborný dvoulitrový čtyřválec Wolkswagen a k veliké radosti otrlejších řidičů se téměř hodinu plížím po zledovatělých silnicích do kokořínského Zakšína. :-) (Cestou jsem se ještě nezapoměl stavit v mělnickém Tescu, kde na rozdíl od stovek ostatních silvestrovských alkoholiků nakupuji šest prostých musli tyčinek v jogurtové polevě. Pokladní chvíli nechápavě hledá v mém košíku lahve šampusu a brambůrky a pak s pokrčením ramen účtuje 23.50)
V Zakšíně zaparkuji standardně na zasněženém plácku u místního motelu, který tuto lukrativní, leč opuštěnou plochu nemá ke své smůle nijak zarezervovanou a v plné polní vyrážím rozvážným krokem po žluté přes Pustý zámek na vyhlášený vyhlídkový vrch Nedvězí. Cestou obcházím několik vozů "milovníků přírody", jak nazývá myslivce jejich stávající šéf a bývalý neúspěšný ministr zemědělství Jaroslav Palas a naslouchám zuřivé palbě těchto arogantních jedinců, kteří se ani nestydí dojet svými auty po turistické značce do hloubi CHKO a navíc "zaparkovat" tak, že se téměř nedají obejít, jako například majitel terénního offroadu SPZ 2H5 6325 na fotografii. Škodovka 105 S byla "výrazně ohleduplnější" a stála na zasněženém trávníku alespoň mimo cestu. Zelená kamizola a klobouk na zadním sedadle však výmluvně naznačovaly, kdože si to tak pohodlně přijel až do hloubi panenského hvozdu. Po celý den je sice zataženo, ale počasí je relativně příjemné, teplota slabých šest pod nulou a hlavně, jak je v této lokalitě již dobrým zvykem - nefouká. Nemusím tedy navlékat větrovku a zbytečně se potit, což výrazně šetří omezené zásoby vody, dosud nevinně šplouchající na mých těžce zkoušených zádech.:-) V kapličce ve vesničce Nedvězí se chvíli kochám krásným vystaveným betlémem a zkouším přemlouvat stařičký digitální Olympus, že by to ještě fakt mohl vyfotit. Ale teprve poté, co ohřeji jeho čtyři NiMh baterie ve zkřehlých dlaních, se dá přemluvit a pořídí dva záběry s bleskem.
Mělkým sněhem pokračuji po modré značce do vesnice Střezivojice, kterou bez zastávky projdu a za ní pak vstupuji do Dobřeňského dolu. Už se blíží noc, když mě v jeho závěru předjíždí mladá rodinka na běžkách a její hlava se nechápavě dotazuje, proč sakra plánuji přespání v tak klaustrofobním místě, jakým je Kamenný úl. :-) Já však zmíněnou chorobou netrpím a tak prokračuji ve snášejícím se večeru až na spojnici zelené a žluté nad Planým dolem. Zajdu se ještě přesvědčit, že nouzová ubytovací alternativa - kamenný byt 1+1 na Zbrázděném vrchu je volná a pak už téměř ve tmě docházím po žluté po vrstevnici až ke Kamennému úlu, malé jeskyňce, vytesané vysoko ve skále nad cestou, kterou jsem pro nadcházející silvestrovskou noc povýšil na svou prozatímní ložnici. Xenonovou čelovkou firmy Black Diamond jsem se vybavil hlavně v bláhové naději, že opilí ozbrojení "milovníci přírody" na posedech zapojí poslední zbytky své logiky a usoudí, že divoké prase, srna, laň či muflon se většinou nepohybují lesem s ostrým modrým světlem na hlavě. Zběsilá palba ze všech stran a občasné hvízdání kulek nad korunami stromů i v nich však nijak nenasvědčují přítomnosti alespoň částečných zbytků rozumu v hlavách původců tohoto nebezpečného divadla, navlečených do zelených mundůrů a bezhlavě střílejících všude okolo a do všech směrů v husté tmě bezměsíčné prosincové noci.
S hůlkami a ruksakem se vydrápu po kluzkých, strmých schodech do Úlu a s úlevou zjišťuji, že objekt mého zájmu není nikým obsazen. Nyní to jde ráz na ráz - vytahuji jeden igelit a pokládám na něj batoh. Vybaluji druhý igelit, na něj kladu matraci, nafukuji, rozbaluji a rozkládám spacák, jídlo, termosku a foťák nechávám v postranním výklenku a zbylou lahev s vodou vkládám do spacáku, jinak by do rána zmrzla. Navlékám péřovku, ucpávám prázdným ruksakem dvě okénka, na lyžařské hůlce vystrkuji ven mobil kvůli signálu, sedám do spacáku, zapaluji čtyři adventní svíčky a připravuji si večeři. Po skromném, leč výborném jídle si otevřu "Citadelu" a dávám se do čtení. Počkám ještě dvacet minut, než žaludek zahájí svou práci a pak nalévám do hrnečku třetinu slivovice a dvě třetiny vařícího čaje. Tímto "skorogrogem" se konečně pořádně zahřeji a po zbytek večera si střídavě čtu a střídavě naslouchám nočním zvukům venku. Převládá zuřivá střelba, která postupně nabývá na intenzitě, asi úměrně množství zkonzumovanému alkoholu, kterým se napájí "milovníci přírody" na posedech. O půlnoci palbu na chvíli přehluší zábavní pyrotechnika v přilehlých vesnicích, ale poté pokračují nimrodi, myslivci a pytláci ve své rušivé činnosti až do půl druhé do rána. Když jednou slezu dolů na záchod, proběhne okolo mě vyděšená bachyně s mláďaty a v korunách stromů zahvízdá kulka. Snažím se přijít na způsob, jakým se vlastně opilý "milovník přírody" s kulovnicí na posedu orientuje v husté tmě, jak vůbec může vědět, na co střílí? Na to, abych to logicky odvodil, však kapacita mého mozku nestačí. Raději tedy zalezu zpět do své pevnosti a utáhnu kolem hlavy mumii péřáku. Ještě chvíli pozoruji odlesky svíček na kamenném stropě a konečně usínám, se stovkami tun písku nad hlavou. :-) Noc byla klidná, pouze nafukovačka pěkně studila, příště si musím vzít ještě alumatku jako izolaci, dobrá zkušenost. Svíčky vydržely i v mrazu hořet deklarovaných sedm hodin, což mě opravdu příjemně překvapilo.
Ráno mě vzbudí svítání po sedmé hodině, nalévám si zbytek horkého čaje, snídám ovoce a pak si balím batoh. Opouštím útulné hnízdečko a po žluté se vracím zpět na zelenou, scházím do Dobřeňského dolu a z Vojtěchova se vydávám Vojtěšským dolem do Jestřebice. Po modré pokračuji na Vidim, ale značka se ztrácí a tak musím vyšlapanou cestou až do Dobřně. Zde zavrhuji hluboký Střezivojický důl a po silnici dojdu až k Dolní Vidimi. Napojuji se konečně na žlutou a značně vyčeprán i dehydratován pajdám do Osinalic. Tady dojídám poslední zbytky potravin, dopíjím vodu a přes Osinalické sedlo dorážím po zelené a nakonec po silnici zpět k autu v Zakšíně. Ledová koule mě naštěstí nečekala a po necelé hodině pohodové jízdy a povinném úklidu chodníku před domem se konečně nakládám do vany. :-) I když se Silvestrem většinou nenechávám nijak vyvádět z míry, tak tento byl opravdu povedený...
Užitečné rady pro pobyt v zimní přírodě:
- Po večerním a nočním lese se pohybujte vždy výrazně osvětleni. Většina myslivců jsou lidé opravdu nebezpeční a nezodpovědní a bezhlavě střílí po všem, co je tmavé a hýbe se!!! Ověřeno 31.12.2005, ale nejenom tento den.
- Klasická kadimatka není vhodná pro spaní přímo na sněhu, lepší je nafukovací matrace, ale nezapomeňte na izolaci pod spacák - například skladnou alumatku (k dostání za dvě stovky v každém hypermarketu). Nafukovačka totiž neroztaví sníh, kdežto kadimatka ano a přestává izolovat.
- Jídla a pití s sebou spíše více, než méně. Přebytečný chléb se dá zanechat vděčné lesní zvěři a slouží jako postupně se uvolňující zdroj k doplňování vyčerpané hladiny krevního cukru. V zimě máme nižší potřebu pít, ale tento stav je zrádný a zimní vzduch dehydratuje více, než letní.
- V zimním období si pro přespání naplánujte buď přístřešek se suchou podlahou, nebo vezměte stan. Spát pod širákem na sněhu není vůbec rozumné! Sněhové přeháňky jsou časté a obtížně předvídatelné. Bachyně s mláďaty, navíc poděšená střelbou, není právě příjemným a bezpečným překvapením pro nechráněného turistu, bemocně zabaleného ve spacáku na holé zemi.
- Minimálně jednou denně potřebujete teplý nápoj, nebo jídlo. Nápoj se snadněji připraví, nebo přepraví a v nouzi spolehlivě zahřeje.
- Nikdy nepoužívejte v zimě alkohol, pokud jste podchlazeni. Dojde totiž k roztažení periferních cév v pokožce, transportu chladnější krve do organismu a následnému kolapsu, protože teplota vnitřních orgánů nesmí klesnout ani o dva stupně!! Alkohol v zimní přírodě můžete použít zásadně pouze v případě, že jste buď rozehřáti pohybem, nebo po teplém jídle. Stav, kdy se třesete zimou z vyčerpání a máte chladné ruce i nohy, je nejhorší možný pro aplikaci "něčeho pro zahřátí". Tělesný třes vždy signalizuje vážný stupeň podchlazení. Toto důležité pravidlo neplatí pouze pro vícedenní tůry!
- K vyčerpání může dojít v zimě daleko rychleji a nečekaně, následky pak mohou být fatální. Vždy přizpůsobte trasu svému vybavení a svým fyzickým možnostem. Co byste ještě v létě bez potíží zvládli, může se náhle stát v zimě nepřekonatelnou překážkou. Zejména promočené boty a dlouhá zpáteční cesta ve sněhu je velmi riziková kombinace, tělesné teplo se ztrácí chodidly velmi rychle.
- Mějte vždy v záloze náhradní alternativy (zkratky, úkryty, nádraží, odjezdy autobusů atd.)
|
|
