Včerejší Medard pokračuje ve své kampani šedivou oblohou a občasnou přeháňkou, což zaručuje, že vám při procházce skalami nespadne na hlavu utržený horolezec, ale maximálně tunový balvan, narušený vlhkem:-)) My se však nenecháme zastrašit a proti případnému padajícímu smetí si s klidem Angličana rozevřeme deštník:-)) Autem dojedeme až do vesnice Tisá nad Ústím, kde zaparkujeme u kostela, uchopíme ruksak se svačinou a bystře prchneme z dohledu bdělého výberčího parkovného, což nám ušetří cenných dvacet korun českých, pakliže se ovšem vrátíme k našemu vozidlu až po setmění.:-))
Vydáme se po silnici směrem na Rájec, v obci je poměrně solidní dopravní značení a odbočka je již z dálky dobře viditelná. Čekají nás tři kilometry po úzké a málo frekventované vozovce třetí třídy, lemované nádhernými lesy a pískovcovými skalami. U restaurace Lesní zátiší můžeme rozepnout obojky případným domácím mazlíčkům a po žluté značce pokračujeme doprava po státní hranici do Ostrova. Cyklistů zde mnoho nepotkáte, přesto je však celý okruh vhodný pro treková i horská kola, což je patrné z přiložených fotografií. Pouze v okolí Ostrova je několik schodů a cest, které vedou hlubším pískem a kolo na nich ztrácí tolik potřebnou stabilitu.
Blížíme se k Ostrovu. Tato obec je velmi zajímavá především svojí krásnou polohou v údolí mezi vysokými skalami a také zvláštními klimatickými podmínkami. Určitý koridor sem přivádí ze severu vlhčí baltický vzduch a zejména Němci znají Ostrov pod názvem "Vzdušné lázně". Je to také ráj horolezců, kteří zde využívají mnoha turistických chat a ubytoven k odpočinku po náročném a často úspěšném dni. Značné množství stěn s těmi nejtěžšími stupni obtížnosti zaručuje adrenalinové zážitky jak divákům, tak i lezcům samotným. Krásný a čistý průtokový rybník s travnatou pláží uprostřed údolí vás v parném létě osvěží. Šikovné české ruce tu vytvořily obytné chaty téměř z čehokoli, od roubených německých domů až po bývalou hasičskou zbrojnici. Její malá okénka s kostkovanými záclonami na mě působila útulným dojmem již v dobách mého raného mládí.
Cesta pokračuje po červené značce na tzv. Himmelreich, jak říkali dávno odsunutí domorodci pískovcové stezce, která vede na Tisou lesem mezi krásnými skalami. Je zde dobrá restaurace, kde se můžete občerstvit a posedět na břehu dalšího z mnoha místních rybníků. Tato stezka není příliš vhodná pro kola, ale vyplatí se zde naše stroje přetlačit, okolí je opravdu nádherné.
Stoupáme výš, ke skalnímu seskupení, kterému se říká Malá Továrna. Vysoké věže se tyčí k šedivé obloze a jejich bizarní tvary dávají tušit neúnavnou práci dávného třetihorního moře, které zde konalo své tvořivé dílo. Vede sem dřevěný žebříček, na kterém musíte přenést pejska i menší dítě. Výhled do údolí a na okolní skály ale stojí za tu námahu. Tady ve skalách Malé Továrny zahynul kdysi tragicky kamarád mého otce - při lezení se s ním uvolnil veliký balvan a přimáčkl jej k zemi. Smutnou událost připomíná měděná pamětní deska, kterou mu zde umístili kamarádi, kteří tu tenkrát marně bojovali o jeho mladý život... Pokračujeme dále po kamenných schodech k Turistické chatě v Tisé. Pokladna je již zavřená a tak se vydáme horní cestou po skalách na vyhlídku.
Stezka vede po vrcholcích řady skal vysoko nad Tisou a je odsud rozhled na celý ústecký kraj. Část cesty není chráněna zábradlím a proto je třeba dávat si pozor zejména na děti a zvířata, dolů je to totiž téměř třicet metrů. Nakonec sejdeme po kamenných schodech k rozcestí na okraji skalního města a odtud zpět na parkoviště.
Na této věžičce jsem kdysi seděl ještě s dalšími sedmi "kolegy" z Horské služby. Na viklající se vrcholek dodnes nemohu zapomenout.:-)) Trasa celého výletu měří okolo deseti kilometrů a upravené cesty umožňují shlédnout tyto přírodní krásy i méně zdatným turistům. Přeji vám příjemný zážitek a mnoho hezkých obrázků jak na filmu, tak zejména v duši...
