Poměrně moderním ústavem je chorvatská pošta, která má pobočky v každé větší vesnici. Zároveň je v nich také provozována směnárna a každá pobočka má jednu chorvatskou poštovní specialitu - klimatizaci. Výraznou poštovní ceduli vidíte na horním snímku a dlužno podotknout, že jsem ještě v Chorvatsku neviděl poštovní pobočku v tak děsivém stavu, jako je například naprosto odporná poštovní pobočka v Praze na Opatově. Když se nad tím zamyslím, jenom velice málo poboček České pošty se může rovnat kterékoli, třeba venkovské pobočce v Chorvatsku. Malý, ale úpravný domek je vidět těsně u levého kraje snímku. Zanechme už ale chvály úřadů a pojďme se vypravit do úzkých a klikatých uliček této typické přímořské vesnice...
Mezi jednotlivými domky jsou na venkově značně kontrastní rozdíly, každý majitel má jiné sociální postavení a dle toho vypadá i jeho obydlí. Chorvaté se už ale naučili, že turisté jim mohou přinést vítané přilepšení a to i přes drastické daně, které musí z utržených peněz zaplatit. Proto se většina z nich snaží uvést svůj příbytek do odpovídajícího stavu. Kostelík musí být v každé vesničce a to i kdyby měla pouze dva, nebo tři domky. Janjina je větší a úměrně tomu je větší i kostel, schovaný mezi domy, ale přesto z dálky dobře viditelný.
Vzpomínám si na pověstný román "Stínadla se bouří" od Jaroslava Foglara. Psalo se v něm o úzkých uličkách, malých dvorečcích, tajemných zákoutích a můstcích, o dveřích vedoucích do záhadných prostor. Janjina, podobně jako ostatní vesničky na pobřeží připomíná slavný román tvarem svých uliček více než dostatečně. Odbočíte ze širší hlavní ulice mezi domy a rázem jste v tajemném světě úzkých chodníčků, kamenných schodišť, malých fíkovníků a romantických balkónků, které se nacházejí nad tichými dvorečky.
Uličky jsou zde velmi křivolaké a u některých si do poslední chvíle nejste jisti, jestli vůbec někam vedou. Na konci je však pravoúhlá zatáčka a po několika kamenných schodech můžete pod malým fíkovníkem pokračovat dále. Občas narazíte na opuštěný kamenný domek, všude je cítit typickou kořennou vůni, oleandry a ryby. Domky jsou často nalepené na sobě, nebo oddělené nízkou kamennou zídkou.
Romantické jsou zde teplé letní večery, kdy na zdech naskakují dloužící se stíny a nebe se pomalu barví do tmavomodra. Ve korunách stromů začínají se svým koncertem cikády a z otevřených oken se line vůně pečených ryb. Občas narazíte na dvoreček, který není průchozí. Pozdravíte místní, kteří zde sedí a oni vám s úsměvem odpovědí. Vrátíte se o několik metrů zpátky a v houstnoucí tmě pokračujete správným směrem.
Celá vesnice je doslova prorostlá nejrůznější zelení, od oleandrů, palem, fíků a pinií až po granátová jablíčka. Vše je ale udržované a stromy vytvářejí za okny příjemný stín.Pestrá směsice barev zdobí balkóny, dvorky, uličky i náměstíčka. V chorvatské vesnici je vždy na co se dívat a zdejší atmosféra na vás určitě hluboce zapůsobí.
