Smyslem této stránky není tvorba jakýchkoliv dogmat a pevných pravidel při přípravě zdravých jídel, ale spíše získání základního přehledu a správných návyků včetně rozšíření náhledu na tuto obvykle poněkud zanedbávanou formu příjmu energie. Vždyť jakákoliv lidská činnost vykonávaná s nechutí a odporem má pro daného jedince značný negativní dopad a to i v případě, že se jedná o jinak zcela evidentně "zdravou" oblast života. Pojem "zdravou" jsem umístil záměrně do uvozovek, neboť je třeba si uvědomit, že jsme všichni jedineční a pokud je něco vhodné pro jednoho, nemusí to ještě být nutně příznivé i pro druhého.
Dříve než přejdeme k základním způsobům dělení stravy, řekněme si zde něco o jednotlivých současných hlavních dietních směrech. Existuje jich celá řada a žádný z nich samozřejmě nelze označit za dobrý, nebo nevyhovující. Byly vyvinuty vždy k určitému účelu a většinou pro konkrétní osobu. Pokud se osvědčily, byly většinou rozšiřovány dále často bez přihlédnutí ke stavu daného jedince - je to vlastně základní problém většiny například amerických výživových bestsellerů. Jedním z charakteristických rysů české povahy je slepé kopírování předložených receptů bez zapojení vlastní intuice a přehlížení právě vznikajících potíží s nadějí, že se to nějakým způsobem urovná samo.
Pojďme nejprve zhodnotit například knihy "Fit pro život". Jsou to typické bestsellery psané záměrně tak, aby oslovily maximum lidí a byly dobře prodejné. Věřím tomu, že autoři je napsali s dobrým úmyslem, ale bohužel bez přihlédnutí k regionálním zvláštnostem jednotlivých zemí světa. Typ diety v nich uvedený je vhodný pro určitou skupinu lidí k odstranění například nadváhy a svojí podstatou je situován zejména pro teplé kalifornské léto. Její dlouhodobá aplikace se v našich zeměpisných šířkách a hlavně v zimních měsících projeví postupnou absencí esenciálních aminokyselin a celkovým posunem energie organismu spíše ke kvalitě Jin - tedy člověk začíná trpět únavou, je méně pohyblivý a zejména silně zimomřivý. V knize je uvedeno i několik evidentních nepravd - například o tom, že si lidské tělo dokáže samo syntetizovat základní bílkoviny pouze z rostlinné potravy a podobně. Na druhou stranu ale kniha poskytuje přehled o základech tzv. dělené stravy, i když opět pouze svým vlastním způsobem. Proč je třeba přihlížet vždy ke specifikům jednotlivých etnik a hlavně ke klimatickým podmínkám jejich pobytu si vysvětlíme později.
Dalším extrémním výživovým stylem je frutariánství, propagované například jednou naší populární zpěvačkou žijící v současné době v Británii. Je to opět příklad neaplikovatelnosti tohoto způsobu stravy na větší počet jedinců. Zmíněná osoba je na vyšší duchovní úrovni a její současný způsob života jí umožňuje vyrovnávat negativní energetické dopady výhradní konzumace pouze čerstvých plodů. Pro normálního českého pracujícího člověka je však tento způsob diety vysloveně nebezpečný. V našich podmínkách je frutariánství dobře aplikovatelné zejména jakožto snídaně v kombinaci se sušeným nesířeným ovocem v zimních měsících pro doplnění jangové složky energie. Žaludek je po ránu čerstvým ovocem méně zatížen, ale toto nemohou praktikovat například lidé trpící diabetem. Šlechtěné ovoce obsahuje totiž vysoký podíl cukru, který poškozuje u takto postižených lidí slinivku břišní. Navíc je zde značná absence škrobů a bílkovin.
Makrobiotika je výbornou dietou v případě těžkých chorob a disbalancí organismu - nádorová onemocnění, psoriáza, skleróza multiplex a dalších nemocí klasifikovaných současnou medicínou jako neléčitelné. Pokud je aplikována odborníkem (v našich podmínkách je velmi dobrou makrobiotičkou p. Kubíková v Praze, nebo Ing. Petr Bělousov v Brně), je mocným nástrojem k uzdravení díky energetickému vyrovnání organismu, ale pro mnoho lidí je z dlouhodobého hlediska nevhodná. Převládají v ní vařené obiloviny, zejména tepelně upravovaná zelenina a téměř vynechává ovoce a klíčky jakožto energeticky nevhodné potraviny. Když se podíváte na většinu osob živicích se makrobiotikou dlouhodobě, vypadají většinou starší, často mají šedivé vlasy a vrásčitou kůži. Je to způsobeno jednak menším množstvím přijímaných enzymů a také tím, že tato dieta není příliš chutná. U stravy je totiž důležité, aby nám vyhovovala nejen po stránce vzhledové, ale i chuťové. V opačném případě dochází k horšímu vstřebávání živin a následné buněčné podvýživě. Makrobiotika sice uznává maso jakožto potřebnou složku potravy, ale mnoho lidí se jej snaží vyloučit v domnění, že si pokryjí spotřebu bílkovin pouze obilovinami a luštěninami, což je ovšem poněkud zavádějící. Toto dokáže pouze organismus malého procenta jedinců, ale o tom pojednáme rovněž později v souvislosti s krevními skupinami. Obecně lze charakterizovat makrobiotiku z hlediska dlouhodobého používání jako malou odvahu postavit se tváří v tvář životu a sníženou schopnost prožívat naplno veškeré radosti, které nám náš nádherný život poskytuje. Celoživotní úzkostlivá konzumace nekořeněných neslaných a téměř vždy vařených jídel často vede postupně k nedostatku životního optimismu a vymizení vášní. Vášeň je ale nezbytným katalyzátorem pro většinu lidských činností...
Veganství je razantní formou vegetariánství, kdy se konzumuje pouze syrová zelenina a ovoce. Tento způsob stravy je pro většina lidí zcela nevhodný pro značnou absenci škrobů a bílkovin a přebytku enzymů a cukrů, což ve svém důsledku může vést k předčasnému opotřebování slinivky břišní. Na druhou stranu ale vegani netrpí téměř vůbec onkologickými chorobami, což je ovšem vzhledem k výše uvedeným dopadům tohoto způsobu výživy kladem spíše poněkud sporným. Absolutně nevhodný je zejména pro děti ve vývoji. Člověk by měl mít vždy možnost svobodné volby způsobu života, děti jsou však v tomto plně závislé na dospělých. Buďte si tohoto faktu buďte vědomi a přistupujte k otázkám výživy svých dětí podstatně odpovědněji, než ke své.
Vegetariánství klasické povoluje konzumaci mléčných výrobků a vajec, což alespoň částečně pokrývá spotřebu bílkovin, na druhé straně ovšem zahleňuje organismus (což je hlavním záporem mléka a sýrů). Tento výživový směr nedává člověku všechny stavební látky v optimálních poměrech, nehledě na to, že nadbytek mléka způsobuje mimo zahleňování zcela paradoxně také postupné odvápňování kostí a zubů. Mléko reaguje v lidském organismu silně kysele a tělo pak snaží prostřednictvím vápníku aciditu kompenzovat. O problému mléka jako "nenahraditelné" potraviny si přečtete na dalších stránkách.
Dělená strava má sice mnoho předností, ovšem občas jsou zde nárazově poněkud vyšší dávky masa nevyjímaje uzeniny. I když se vám snažím přiblížit zdravou výživu přijatelným způsobem, červená masa a uzeniny minimalizujeme už jenom z důvodu jejich původu. Je značný rozdíl mezi masem zvířete pěstovaného v dobrém prostředí beze stresu a masem například skotu, který tráví veškerý čas uzavřen v temném kravíně bez pohybu a přirozené potravy. Také způsob zabíjení těchto zvířat je velmi důležitý a proto jsou dnes v alpských zemích například krávy šetrně usmrcovány přímo v jejich přirozeném prostředí a tak se do jejich masa nedostávají stresové hormony, které by pak následně ovlivňovaly psychiku konzumenta.
Pokud jste nikdy neviděli současný způsob vraždění nebohého jatečního dobytka, je to otřesný zážitek. Prasata, nebo krávy postupují ve frontě poháněni tyčemi naháněčů, zpředu se ozývá zoufalý bolestný řev právě usmrcovaných zvířat. Za několik minut fronty na smrt se jejich těla přirozeně naplní vyšším množstvím stresových hormonů, které následně přijímáme v mase. Tyto hormony následně ovlivňují chování mnoha lidí. Paradoxem je, že nejvíce jatečního masa se konzumuje právě ve věznicích, tedy ústavech, jejichž chovanci jsou zde internováni často pro vyšší agresivitu vůči svému okolí. Lepší alternativou nejsou z tohoto pohledu ani kuřata, protože způsob jejich usmrcování je rovněž velmi nešetrný. Kuřata jsou strojově vyjmuta z klecí, zavěšena za krk a rovněž strojově jim jsou zaživa odříznuty hlavy. Chov hormonálně urychlovaných králíků by vydal na samostatnou kapitolu a proto pokud nemáte vlastní králíkárnu doma, pro jistotu se králičímu masu z hypermarketu vyhněte úplně.
Když se k celé záležitosti postavíme rozumně, ryby upřednostníme spíše sladkovodní a nakupovat budeme raději od tuzemských dodavatelů. U zahraničních nemáme prozatím žádnou jistotu, z jakých vlastně pochází zdrojů. Specifickým druhem stravy jsou výše zmíněné uzeniny. Nestor českých biotroniků pan Zezulka kdysi na adresu onkologicky nemocných prohlásil: "Já se těm lidem stejně divím. Vezmou kus mrtvoly, pověsí to do komína a napustí dehtem tak, aby to ani bakterie nemohla sežrat." Dnešní uzeniny navíc nejsou uzeninami doslova. Jedná se o lehce ovoněné a chemicky "parfémované" výrobky, kde se trvanlivosti nedosahuje pomocí dehtu z kouře, ale anorganickými chemickými solemi - dusitany. I já si občas dám oblíbený špekáček na ohni v přírodě, ale nedělám to příliš často. Denní konzumace hamburgerů v "Mekáčích" rozhodně není tím správným způsobem k dosažení zdraví a harmonie. O způsobu výroby dietních párečků, které neobsahují ani gram masa jsem již mluvil v rubrice Zajímavosti v článku o tzv. éčkách.
