O existenci jakési metody přírodního léčení, zvané Reiki jsem zaslechl již někdy v polovině devadesátých let v časopisu ReGeNeRaCe. Zprvu jsem příliš nechápal, o co vlastně jde a navíc ve mě obrázky záhadných skupinek lidí, různě si vzájemně přikládajících ruce na tělo nebudily žádnou důvěru. Z uvedeného časopisu se mi pak podařilo časem pochopit alespoň tu zajímavou skutečnost, že mezi námi existují jacísi lidoví léčitelé, kteří jsou schopni prostým přiložením ruky předávat druhému člověku léčivou energii a tak jej často uzdravit z chorob, se kterými si moderní medicína neví rady. To mě zaujalo a tak jsem si začal tento zajímavý měsíčník kupovat pravidelně, čímž se moje teoretické znalosti z mnoha alternativních oborů alespoň částečně prohloubily. Vzhledem k faktu, že se mi nepodařilo u sebe objevit žádné zvláštní schopnosti, začala mě Reiki zajímat díky tvrzení mistryně Mari Hall, že se jedná o způsob předávání univerzální kosmické energie a toto umění je předáno každému účastníkovi třídenního semináře. Finanční možnosti mi však v absolvování semináře bránily a navíc ve mě nebudila důvěru ani poněkud tendenční forma prezentace metody samotné.
Později se v naší zemi začali objevovat i další mistři Reiki a když se mi jednoho dne podařilo ve Spiritu narazit na inzerát o semináři v Teplicích a navíc za příznivou cenu, zavolal jsem mistrovi na uvedené telefonní číslo a získal od něho maximum informací. Nejvíce mě zajímalo, jestli není Reiki nebezpečná a hlavně - jak je to se slibovaným předáním léčitelských schopností každému. Dostalo se mi ujištění, že iniciace (vysvětleno na stránkách o jednotlivých stupních) skutečně funguje bez výjimky na všechny účastníky a tak už mi nic nebránilo v absolvování jednodenního semináře. Mohu zodpovědně prohlásit, že mě nezklamal. V rukách bylo skutečně cítit zvláštní teplo a brnění, během cesty domů jsem zaznamenal značnou úlevu a lehkost v celém těle.
Druhý den byl pracovní a hned po ránu vkročila do mé kanceláře kolegyně s chřipkou. Nesmělá nabídku na pomoc z mé strany byla přijata a výsledek mě skutečně překvapil - nemoc ustoupila, teplota opadla a já navíc v rukách cítil ještě silnější teplo a brnění, než minulý večer po iniciaci. Tak začaly mé úspěšné pokusy a za měsíc vzrostl počet lidí, kteří mě navštívili, na dvacet. Dodalo mi to sebevědomí a já absolvoval i druhý stupeň. Mé schopnosti se tím rozšířily, bylo možné léčit i na dálku a navíc jsem zaznamenal pozitivní změny i v osobním životě.
Na jaře roku 2002 přišel stupeň třetí a krátce na to i nejvyšší - tzv. mistrovský. Po třech letech poměrně inteznívní a úspěšné praxe rozhodně nemám pocit, že by to byla příliš krátká doba, mé možnosti tím navíc dále výrazně vzrostly. Tolik tedy o mé osobní zkušenosti s touto velmi příjemnou a účinnou přírodní metodou uzdravování.